Strana 1 z výsledků vyhledávání fráze "pomíjivost" (celkem 27 veršů - 2 stran)
Kliknutím na číslo verše se text zobrazí v kontextu kapitoly
- Kazatel 1, 14Viděl jsem všechno, co se pod sluncem děje, a hle, to vše je pomíjivost a honba za větrem.
- Kazatel 1, 2Pomíjivost, samá pomíjivost, řekl Kazatel, pomíjivost, samá pomíjivost, všechno pomíjí.
- Kazatel 2, 1Řekl jsem si v srdci: Nuže, teď to zkusím s radovánkami a popřeji si dobrého. A hle, také to je pomíjivost!
- Kazatel 2, 11I pohlédl jsem na všechno, co bylo mýma rukama vykonáno, na své klopotné pachtění, a hle, všechno je pomíjivost a honba za větrem; a žádný užitek z toho pod sluncem není.
- Kazatel 2, 15V srdci jsem si řekl: Co potkává hlupáka, potká i mne. Nač jsem tedy byl tak nadmíru moudrý? A v srdci jsem usoudil, že i to je pomíjivost.
- Kazatel 2, 17Pojal jsem nenávist k životu, zošklivilo se mi, co se pod sluncem děje. To vše je pomíjivost a honba za větrem.
- Kazatel 2, 19Kdo ví, bude-li moudrý nebo pomatený, přesto se však zmocní všeho, čeho jsem se při své moudrosti pod sluncem klopotně dopachtil. Také to je pomíjivost.
- Kazatel 2, 21Některý člověk se pachtí moudře, dovedně a prospěšně, ale musí svůj podíl předat člověku, který se s tím nepachtil. Také to je pomíjivost a prašpatná věc.
- Kazatel 2, 23Všechny jeho dny jsou samá bolest a jeho lopota je plná hoře; jeho srdce mu nedá spát ani v noci. I to je pomíjivost.
- Kazatel 2, 26Bůh totiž člověku, který je mu milý, dává moudrost a poznání i radost. Hříšníka však nechá lopotit se, shánět a hromadit věci , které nakonec musí předat tomu, kdo se zalíbí Bohu. Také to je pomíjivost a honba za větrem.
- Kazatel 4, 4Viděl jsem též všechno pachtění i vše, co prospěšného se koná, a jak přitom jeden na druhého žárlí. Také to je pomíjivost a honba za větrem.
- Kazatel 4, 8Někdo je sám a nikoho nemá, ani syna ani bratra, a všechno jeho pachtění nebere konce, jeho oko se bohatství nenasytí. „Pro koho se pachtím a sám se připravuji o pohodlí?“ Také to je pomíjivost a úmorná lopota.
- Kazatel 4, 16Nesčetný byl všechen lid, jemuž byl v čele, ale radovat se z něho nebude už příští pokolení. Věru i to je pomíjivost a honba za větrem.
- Kazatel 5, 6Kde mnoho snů, tam samá pomíjivost, samá prázdná slova. Ty se však boj Boha!
- Kazatel 5, 9Kdo miluje peníze, peněz se nenasytí, kdo miluje hojnost, nemá nikdy dosti. Také to je pomíjivost.
- Kazatel 6, 2Někomu Bůh dává bohatství a poklady i slávu, takže nepostrádá pro sebe nic z toho všeho, po čem touží. Bůh však mu nedá možnost toho užívat a má z toho užitek někdo cizí. To je pomíjivost a zlý neduh.
- Kazatel 6, 4Vešel do pomíjivosti, zapadl v temnotách a temnotou je přikryto jeho jméno;
- Kazatel 6, 9Lepší je, co vidí oči, než za čím se žene duše; i to je pomíjivost a honba za větrem.
- Kazatel 6, 11Čím více slov, tím více pomíjivosti. A jaký užitek má z toho člověk?
- Kazatel 7, 6neboť jako praskot trní pod hrncem je smích hlupáka. I to je pomíjivost.