Pasáž: rimanum 14,1-12
- 1Bratra ve víře slabšího přijímejte mezi sebe, ale nepřete se s ním o jeho názorech.
- 2Někdo třeba věří, že může jíst všechno, slabý však jí jen rostlinnou stravu.
- 3Ten, kdo jí všecko, nechť nezlehčuje toho, kdo nejí, a kdo nejí, nechť neodsuzuje toho, kdo jí; vždyť Bůh jej přijal za svého.
- 4Kdo jsi ty, že soudíš cizího služebníka? O tom, zda obstojí či ne, rozhoduje jeho vlastní pán. A on obstojí, neboť Pán má moc jej podepřít.
- 5Někdo rozlišuje dny, jinému je den jako den. Každý nechť má jistotu svého přesvědčení.
- 6Kdo zachovává určité dny, zachovává je Pánu. Kdo jí, dělá to Pánu ke cti, neboť děkuje Bohu; a kdo nejí, dělá to také Pánu ke cti, neboť i on děkuje Bohu.
- 7Nikdo z nás nežije sám sobě a nikdo sám sobě neumírá. Žijeme-li, žijeme Pánu,
- 8umíráme-li, umíráme Pánu. Ať žijeme, ať umíráme, patříme Pánu.
- 9Vždyť proto Kristus umřel i ožil, aby se stal Pánem i mrtvých i živých.
- 10Proč tedy, ty slabý, soudíš svého bratra? A ty, silný, proč zlehčuješ svého bratra? Všichni přece staneme před soudnou stolicí Boží.
- 11Neboť je psáno: ‚Jako že jsem živ, praví Hospodin, skloní se přede mnou každé koleno a každý jazyk vyzná, že jsem Bůh.‘
- 12Každý z nás tedy sám za sebe vydá počet Bohu.