Pasáž: Genesis 6,1-8
- 1Když se lidé počali na zemi množit a rodily se jim dcery, viděli synové božští,
- 2jak půvabné jsou dcery lidské, a brali si za ženy všechny, jichž se jim zachtělo.
- 3Hospodin však řekl: „Můj duch se nebude člověkem věčně zaneprazdňovat. Vždyť je jen tělo. Ať je jeho dnů sto dvacet let.“
- 4Za oněch dnů, kdy synové božští vcházeli k dcerám lidským a ty jim rodily, vznikaly na zemi zrůdy, ba ještě i potom. To jsou ti bohatýři dávnověku, mužové pověstní.
- 5I viděl Hospodin, jak se na zemi rozmnožila zlovůle člověka a že každý výtvor jeho mysli i srdce je v každé chvíli jen zlý.
- 6Litoval, že na zemi učinil člověka, a trápil se ve svém srdci.
- 7Řekl: „Člověka, kterého jsem stvořil, smetu z povrchu země, člověka i zvířata, plazy i nebeské ptactvo, neboť lituji, že jsem je učinil.“
- 8Ale Noe našel u Hospodina milost.