Pasáž: Marek 4,1-20
- 1Opět začal učit u moře. Shromáždil se k němu tak veliký zástup, že musel vstoupit na loď na moři; posadil se v ní a celý zástup byl na břehu.
- 2Učil je mnohému v podobenstvích. Ve svém učení jim řekl:
- 3„Slyšte! Vyšel rozsévač rozsívat.
- 4Když rozsíval, padlo některé zrno podél cesty, a přiletěli ptáci a sezobali je.
- 5Jiné padlo na skalnatou půdu, kde nemělo dost země, a hned vzešlo, protože nebylo hluboko v zemi.
- 6Ale když vyšlo slunce, spálilo je; a protože nemělo kořen, uschlo.
- 7Jiné zase padlo do trní; trní vzrostlo, udusilo je, a zrno nevydalo úrodu.
- 8A jiná zrna padla do dobré země a vzcházela, rostla, dávala úrodu a přinášela užitek třicetinásobný i šedesátinásobný i stonásobný.“
- 9A řekl: „Kdo má uši k slyšení, slyš!“
- 10Když byl o samotě, vyptávali se ho ti, kdo byli s ním spolu s Dvanácti, co znamenají podobenství.
- 11Řekl jim: „Vám je dáno znát tajemství Božího království; ale těm, kdo jsou vně, je to všecko hádankou,
- 12aby ‚hleděli a hleděli, ale neviděli, poslouchali a poslouchali, ale nechápali, aby se snad neobrátili a nebylo jim odpuštěno.‘“
- 13Řekl jim: „Nerozumíte tomuto podobenství? Jak porozumíte všem ostatním?
- 14Rozsévač rozsívá slovo.
- 15Toto jsou ti podél cesty, kde se rozsívá slovo: Když je uslyší, hned přichází satan a bere slovo do nich zaseté.
- 16A podobně ti, u nichž je zaseto na skalnatou půdu: Ti slyší slovo a hned je s radostí přijímají.
- 17Nezakořenilo v nich však a jsou nestálí; když pak přijde tíseň nebo pronásledování pro to slovo, hned odpadají.
- 18U jiných je zaseto do trní: Ti slyší slovo,
- 19ale časné starosti, vábivost majetku a chtivost ostatních věcí vnikají do nitra a dusí slovo, takže zůstane bez úrody.
- 20A pak jsou ti, u nichž je zaseto do dobré země: Ti slyší slovo, přijímají je a nesou úrodu třicetinásobnou i šedesátinásobnou i stonásobnou.“