Pasáž: 2. Korintským 12,1-10
- 1Musím se pochlubit, i když to není k užitku; přicházím teď k viděním a zjevením Páně.
- 2Vím o člověku v Kristu, který byl před čtrnácti lety přenesen až do třetího nebe; zda to bylo v těle či mimo tělo, nevím – Bůh to ví.
- 3A vím o tomto člověku, že byl přenesen do ráje – zda v těle či mimo tělo, nevím, Bůh to ví –
- 4a uslyšel nevypravitelná slova, jež není člověku dovoleno vyslovit.
- 5Tím se budu chlubit, sám sebou se chlubit nebudu, leda svými slabostmi.
- 6I kdybych se chtěl chlubit, nebyl bych pošetilý, vždyť bych mluvil pravdu. Nechám toho však, aby si někdo o mně nemyslil víc, než co na mně vidí nebo ode mne slyší.
- 7A abych se nepovyšoval pro výjimečnost zjevení, jichž se mi dostalo, byl mi dán do těla osten, posel satanův, který mne sráží, abych se nepovyšoval.
- 8Kvůli tomu jsem třikrát volal k Pánu, aby mne toho zbavil,
- 9ale on mi řekl: „Stačí, když máš mou milost; vždyť v slabosti se projeví má síla.“ A tak se budu raději chlubit slabostmi, aby na mně spočinula moc Kristova.
- 10Proto rád přijímám slabost, urážky, útrapy, pronásledování a úzkosti pro Krista. Vždyť právě když jsem sláb, jsem silný.