Pasáž: 1 korintskym 15,16-49
- 16Neboť není-li vzkříšení z mrtvých, nebyl vzkříšen ani Kristus.
- 17Nebyl-li však Kristus vzkříšen, je vaše víra marná, ještě jste ve svých hříších,
- 18a jsou ztraceni i ti, kteří zesnuli v Kristu.
- 19Máme-li naději v Kristu jen pro tento život, jsme nejubožejší ze všech lidí!
- 20Avšak Kristus byl vzkříšen jako první z těch, kdo zesnuli.
- 21A jako vešla do světa smrt skrze člověka, tak i zmrtvýchvstání:
- 22jako v Adamovi všichni umírají, tak v Kristu všichni dojdou života.
- 23Každý v daném pořadí: první vstal Kristus, potom při Kristově příchodu vstanou ti, kdo jsou jeho.
- 24Tu nastane konec, až Kristus zruší vládu všech mocností a sil a odevzdá království Bohu a Otci.
- 25Musí totiž kralovat, ‚dokud Bůh nepodmaní všechny nepřátele pod jeho nohy‘.
- 26Jako poslední nepřítel bude přemožena smrt,
- 27vždyť ‚pod nohy jeho podřídil všecko‘. Je-li řečeno, že je mu podřízeno všecko, je jasné, že s výjimkou toho, kdo mu všecko podřídil.
- 28Až mu bude podřízeno všecko, pak i sám Syn se podřídí tomu, kdo mu všecko podřídil, a tak bude Bůh všecko ve všem.
- 29Jaký by jinak mělo smysl to, že se někteří dávají křtít za mrtvé? Jestliže mrtví vůbec nevstanou, proč se za ně dávají křtít?
- 30A proč i my se v každou hodinu vydáváme v nebezpečí?
- 31Den ze dne hledím smrti do tváře – ujišťuji vás o tom, bratří, při všem, co pro mne znamenáte, v Kristu Ježíši, našem Pánu!
- 32Jestliže jsem v Efezu podstoupil zápas se šelmami jen z lidských pohnutek, co mi to prospěje? Jestliže mrtví nevstanou, pak ‚jezme a pijme, neboť zítra zemřeme‘.
- 33Neklamte se: ‚špatná společnost kazí dobré mravy.‘
- 34Vystřízlivějte, jak se sluší, a nehřešte. Někteří nemají ani ponětí o Bohu. Říkám to k vašemu zahanbení!
- 35Ale někdo snad řekne: „Jak vstanou mrtví? V jakém těle přijdou?“
- 36Jaká pošetilost! To, co zaséváš, nebude oživeno, jestliže neumře.
- 37A co zaséváš, není tělo, které vzejde, nýbrž holé zrno, ať už pšenice nebo nějaké jiné rostliny.
- 38Bůh však mu dává tělo, jak sám určil, každému semeni jeho zvláštní tělo.
- 39Není jedno tělo jako druhé, nýbrž jiné tělo mají lidé, jiné zvířata, jiné ptáci, jiné ryby.
- 40A jsou tělesa nebeská a tělesa pozemská, ale jiná je sláva nebeských a jiná pozemských.
- 41Jiná je záře slunce a jiná měsíce, a ještě jiná je záře hvězd, neboť hvězda od hvězdy se liší září.
- 42Tak je to i se zmrtvýchvstáním. Co je zaseto jako pomíjitelné, vstává jako nepomíjitelné.
- 43Co je zaseto v poníženosti, vstává v slávě. Co je zaseto v slabosti, vstává v moci.
- 44Zasévá se tělo přirozené, vstává tělo duchovní. Je-li tělo přirozené, je i tělo duchovní.
- 45Jak je psáno: ‚První člověk Adam se stal duší živou‘ – poslední Adam je však Duchem oživujícím.
- 46Nejprve tedy není tělo duchovní, nýbrž přirozené, pak teprve duchovní.
- 47První člověk byl z prachu země, druhý člověk z nebe.
- 48Jaký byl ten pozemský, takoví jsou i ostatní na zemi, a jaký je ten nebeský, takoví i ostatní v nebesích.
- 49A jako jsme nesli podobu pozemského, tak poneseme i podobu nebeského.