Pasáž: Římanům 8,14-23
- 14Ti, kdo se dají vést Duchem Božím, jsou synové Boží.
- 15Nepřijali jste přece Ducha otroctví, abyste opět propadli strachu, nýbrž přijali jste Ducha synovství, v němž voláme: Abba, Otče!
- 16Tak Boží Duch dosvědčuje našemu duchu, že jsme Boží děti.
- 17A jsme-li děti, tedy i dědicové – dědicové Boží, spoludědicové Kristovi; trpíme-li spolu s ním, budeme spolu s ním účastni Boží slávy.
- 18Soudím totiž, že utrpení nynějšího času se nedají srovnat s budoucí slávou, která má být na nás zjevena.
- 19Celé tvorstvo toužebně vyhlíží a čeká, kdy se zjeví sláva Božích synů.
- 20Neboť tvorstvo bylo vydáno marnosti – ne vlastní vinou, nýbrž tím, kdo je marnosti vydal. Trvá však naděje,
- 21že i samo tvorstvo bude vysvobozeno z otroctví zániku a uvedeno do svobody a slávy dětí Božích.
- 22Víme přece, že veškeré tvorstvo až podnes společně sténá a pracuje k porodu.
- 23A nejen to: i my sami, kteří již máme Ducha jako příslib darů Božích, i my ve svém nitru sténáme, očekávajíce přijetí za syny, totiž vykoupení svého těla.