Jan 12
/b/John/12
- 1Šest dní před velikonocemi přišel Ježíš do Betanie, kde bydlel Lazar, kterého vzkřísil z mrtvých.
- 2Připravili mu tam večeři; Marta při ní obsluhovala a Lazar byl jeden z těch, kteří byli s Ježíšem u stolu.
- 3Tu vzala Marie libru drahého oleje z pravého nardu, pomazala Ježíšovi nohy a otřela je svými vlasy. Dům se naplnil vůní té masti.
- 4Jidáš Iškariotský, jeden z jeho učedníků, který jej měl zradit, řekl:
- 5„Proč nebyl ten olej prodán za tři sta denárů a peníze dány chudým?“
- 6To řekl ne proto, že by mu záleželo na chudých, ale že byl zloděj: měl na starosti pokladnici a bral z toho, co se do ní dávalo.
- 7Ježíš řekl: „Nech ji, uchovala to ke dni mého pohřbu!
- 8Chudé máte vždycky s sebou, ale mne nemáte vždycky.“
- 9Velký zástup Židů se dověděl, že tam Ježíš je; a přišli nejen kvůli němu, ale také aby viděli Lazara, kterého vzkřísil z mrtvých.
- 10Proto se velekněží uradili, že zabijí i Lazara;
- 11neboť mnozí Židé kvůli němu odcházeli a věřili v Ježíše.
- 12Druhého dne se dovědělo mnoho poutníků, kteří přišli na svátky, že Ježíš přichází do Jeruzaléma.
- 13Vzali palmové ratolesti, šli ho uvítat a volali: „Hosanna, požehnaný, jenž přichází ve jménu Hospodinově, král izraelský.“
- 14Ježíš nalezl oslátko a vsedl na ně, jak je psáno:
- 15‚Neboj se, dcero Siónská, hle, král tvůj přichází, sedě na oslátku.‘
- 16Jeho učedníci tomu v té chvíli neporozuměli, ale když byl Ježíš oslaven, tu se rozpomenuli, že to o něm bylo psáno a že se tak stalo.
- 17Zástup, který s ním byl, když vyvolal Lazara z hrobu a vzkřísil ho z mrtvých, vydával o tom svědectví.
- 18Proto ho také přišlo uvítat množství lidu, neboť slyšeli, že učinil toto znamení.
- 19Farizeové si řekli: „Vidíte, že nic nezmůžete! Celý svět se dal za ním.“
- 20Někteří z poutníků, kteří se přišli o svátcích klanět Bohu, byli Řekové.
- 21Ti přistoupili k Filipovi, který byl z Betsaidy v Galileji, a prosili ho: „Pane, rádi bychom viděli Ježíše.“
- 22Filip šel a řekl to Ondřejovi, Ondřej a Filip to šli říci Ježíšovi.
- 23Ježíš jim odpověděl: „Přišla hodina, aby byl oslaven Syn člověka.
- 24Amen, amen, pravím vám, jestliže pšeničné zrno nepadne do země a nezemře, zůstane samo. Zemře-li však, vydá mnohý užitek.
- 25Kdo miluje svůj život, ztratí jej; kdo nenávidí svůj život v tomto světě, uchrání jej pro život věčný.
- 26Kdo mně chce sloužit, ať mě následuje, a kde jsem já, tam bude i můj služebník. Kdo mně slouží, dojde cti od Otce.“
- 27„Nyní je má duše sevřena úzkostí. Mám snad říci: Otče, zachraň mě od této hodiny? Vždyť pro tuto hodinu jsem přišel.
- 28Otče, oslav své jméno!“ Z nebe zazněl hlas: „Oslavil jsem a ještě oslavím.“
- 29Zástup, který tam stál a slyšel to, říkal, že zahřmělo. Jiní tvrdili: „Anděl k němu promluvil.“
- 30Ježíš nato řekl: „Tento hlas se neozval kvůli mně, ale kvůli vám.
- 31Nyní je soud nad tímto světem, nyní bude vládce tohoto světa vyvržen ven.
- 32A já, až budu vyvýšen ze země, přitáhnu všecky k sobě.“
- 33To řekl, aby naznačil, jakou smrtí má zemřít.
- 34Zástup mu odpověděl: „My jsme slyšeli ze Zákona, že Mesiáš má zůstat navěky; jak ty můžeš říkat, že Syn člověka musí být vyvýšen? Kdo je ten Syn člověka?“
- 35Ježíš jim řekl: „Ještě jen na malou chvíli je světlo mezi vámi. Dokud máte světlo, neustávejte v cestě, aby vás nepřekvapila tma; kdo chodí ve tmě, neví, kam jde.
- 36Dokud máte světlo, věřte ve světlo, abyste se stali syny světla.“ Tak promluvil Ježíš; potom odešel a skryl se před nimi.
- 37Ač před nimi učinil taková znamení, nevěřili v něho;
- 38a tak se naplnilo slovo, které řekl prorok Izaiáš: ‚Hospodine, kdo uvěřil našemu kázání? A komu byla zjevena moc Hospodinova?‘
- 39Proto nemohli věřit, neboť Izaiáš také řekl:
- 40‚Oslepil jim oči a zatvrdil jim srdce, takže neuvidí očima a srdcem nepochopí, neobrátí se a já je neuzdravím.‘
- 41Tak řekl Izaiáš, neboť viděl jeho slávu a mluvil o něm.
- 42Přesto v něho uvěřili i mnozí z předních mužů, ale kvůli farizeům se k němu nepřiznávali, aby nebyli vyloučeni ze synagógy.
- 43Zamilovali si lidskou slávu víc než slávu Boží.
- 44Ježíš hlasitě zvolal: „Kdo věří ve mne, ne ve mne věří, ale v toho, který mě poslal.
- 45A kdo vidí mne, vidí toho, který mě poslal.
- 46Já jsem přišel na svět jako světlo, aby nikdo, kdo ve mne věří, nezůstal ve tmě.
- 47Kdo slyší má slova a nezachovává je, toho já nesoudím. Nepřišel jsem, abych soudil svět, ale abych svět spasil.
- 48Kdo mě odmítá a nepřijímá moje slova, má, kdo by jej soudil: Slovo, které jsem mluvil, to jej bude soudit v poslední den.
- 49Neboť jsem nemluvil sám ze sebe, ale Otec, který mě poslal, přikázal mi, jak mám mluvit a co říci.
- 50A vím, že jeho přikázání je věčný život. Co tedy mluvím, mluvím tak, jak mi pověděl Otec.“
Jan 11