Římanům 7
/b/Rom/7
- 1Což nevíte, bratří – vždyť mluvím k těm, kteří znají zákon – že zákon panuje nad člověkem, jen pokud je živ?
- 2Vdaná žena je zákonem vázána k žijícímu manželovi; když však muž zemře, je zproštěna zákona manželství.
- 3Pokud je tedy její muž naživu, bude prohlášena za cizoložnici, oddá-li se jinému muži. Jestliže však manžel zemře, je svobodná od zákona, takže nebude cizoložnicí, když se oddá jinému muži.
- 4Právě tak jste se i vy, bratří moji, stali mrtvými pro zákon skrze tělo Kristovo, abyste se oddali jinému, tomu, který byl vzkříšen z mrtvých, a tak nesli ovoce Bohu.
- 5Když jsme byli v moci hříchu, působily v nás vášně podněcované zákonem a nesly ovoce smrti.
- 6Nyní, když jsme zemřeli tomu, čím jsme byli spoutáni, byli jsme zproštěni zákona, takže sloužíme Bohu v novém životě Ducha, ne pod starou literou zákona.
- 7Co tedy máme říci? Že zákon je hříšný? Naprosto ne! Ale hřích bych byl nepoznal, kdyby nebylo zákona. Vždyť bych neznal žádostivost, kdyby zákon neřekl: ‚Nepožádáš!‘
- 8Hřích použil tohoto přikázání jako příležitosti, aby ve mně probudil všechnu žádostivost; bez zákona je totiž hřích mrtev.
- 9Já jsem kdysi žil bez zákona, když však přišel zákon, hřích ožil,
- 10a já jsem zemřel. Tak se ukázalo, že právě přikázání, které mi mělo dát život, přineslo mi smrt.
- 11Hřích použil přikázání jako příležitosti, aby mne oklamal a tak mě usmrtil.
- 12Zákon je tedy sám v sobě svatý a přikázání svaté, spravedlivé a dobré.
- 13Bylo snad to dobré příčinou mé smrti? Naprosto ne! Hřích však, aby se ukázal jako hřích, způsobil mi tím dobrým smrt; tak skrze přikázání ukázal hřích celou hloubku své hříšnosti.
- 14Víme, že zákon je svatý – já však jsem hříšný, hříchu zaprodán.
- 15Nepoznávám se ve svých skutcích; vždyť nedělám to, co chci, nýbrž to, co nenávidím.
- 16Jestliže však to, co dělám, je proti mé vůli, pak souhlasím se zákonem a uznávám, že je dobrý.
- 17Pak to vlastně nejsem já, kdo jedná špatně, ale hřích, který je ve mně.
- 18Vím totiž, že ve mně, to jest v mé lidské přirozenosti, nepřebývá dobro. Chtít dobro, to dokážu, ale vykonat už ne.
- 19Vždyť nečiním dobro, které chci, nýbrž zlo, které nechci.
- 20Jestliže však činím to, co nechci, nedělám to já, ale hřích, který ve mně přebývá.
- 21Objevuji tedy takový zákon: Když chci činit dobro, mám v dosahu jen zlo.
- 22Ve své nejvnitřnější bytosti s radostí souhlasím se zákonem Božím;
- 23když však mám jednat, pozoruji, že jiný zákon vede boj proti zákonu, kterému se podřizuje má mysl, a činí mě zajatcem zákona hříchu, kterému se podřizují mé údy.
- 24Jak ubohý jsem to člověk! Kdo mě vysvobodí z tohoto těla smrti?
- 25Jedině Bohu buď dík skrze Ježíše Krista, Pána našeho! – A tak tentýž já sloužím svou myslí zákonu Božímu, ale svým jednáním zákonu hříchu.
Římanům 6