Matouš 22
/b/Matt/22
- 1A Ježíš k nim znovu mluvil v podobenstvích:
- 2„S královstvím nebeským je to tak, jako když jeden král vystrojil svatbu svému synu.
- 3Poslal služebníky, aby přivedli pozvané na svatbu, ale oni nechtěli jít.
- 4Poslal znovu jiné služebníky se slovy: ‚Řekněte pozvaným: Hle, hostinu jsem uchystal, býčci a krmný dobytek je poražen, všechno je připraveno; pojďte na svatbu!‘
- 5Ale oni nedbali a odešli, jeden na své pole, druhý za svým obchodem.
- 6Ostatní chytili jeho služebníky, potupně je ztýrali a zabili je.
- 7Tu se král rozhněval, poslal svá vojska, vrahy zahubil a jejich město vypálil.
- 8Potom řekl svým služebníkům: ‚Svatba je připravena, ale pozvaní nebyli jí hodni;
- 9jděte tedy na rozcestí, a koho najdete, pozvěte na svatbu.‘
- 10Služebníci vyšli na cesty a shromáždili všechny, které nalezli, zlé i dobré; a svatební síň se naplnila stolovníky.
- 11Když král vstoupil mezi stolovníky, spatřil tam člověka, který nebyl oblečen na svatbu.
- 12Řekl mu: ‚Příteli, jak ses sem dostal, když nejsi oblečen na svatbu?‘ On se nezmohl ani na slovo.
- 13Tu řekl král sloužícím: ‚Svažte mu ruce i nohy a uvrhněte ho ven do temnot; tam bude pláč a skřípění zubů.‘
- 14Neboť mnozí jsou pozváni, ale málokdo bude vybrán.“
- 15Tehdy farizeové šli a radili se, jak by Ježíšovi nějakým slovem nastražili léčku.
- 16Poslali za ním své učedníky s herodiány, aby řekli: „Mistře, víme, že jsi pravdivý a učíš cestě Boží podle pravdy; na nikoho se neohlížíš a nebereš ohled na postavení člověka.
- 17Pověz nám tedy, co myslíš: Je dovoleno dávat daň císaři, nebo ne?“
- 18Ale Ježíš poznal jejich zlý úmysl a řekl: „Co mě pokoušíte, pokrytci?
- 19Ukažte mi peníz daně!“ Podali mu denár.
- 20On jim řekl: „Čí je tento obraz a nápis?“
- 21Odpověděli: „Císařův.“ Tu jim řekl: „Odevzdejte tedy, co je císařovo, císaři, a co je Boží, Bohu.“
- 22Když to slyšeli, podivili se, nechali ho a odešli.
- 23V ten den přišli za ním saduceové, kteří říkají, že není vzkříšení, a předložili mu dotaz:
- 24„Mistře, Mojžíš řekl: ‚Zemře-li někdo bez dětí, ať se s jeho manželkou podle řádu švagrovství ožení jeho bratr a zplodí svému bratru potomka.‘
- 25U nás bylo sedm bratří. První po svatbě zemřel, a protože neměl potomka, zanechal svou ženu svému bratru.
- 26Stejně i druhý, třetí a nakonec všech sedm.
- 27Naposledy ze všech zemřela ta žena.
- 28Až bude vzkříšení, komu z těch sedmi bude patřit? Vždyť ji měli všichni!“
- 29Ježíš jim však odpověděl: „Mýlíte se, neznáte Písma ani moc Boží.
- 30Po vzkříšení se lidé nežení ani nevdávají, ale jsou jako nebeští andělé.
- 31A pokud jde o vzkříšení mrtvých, nečetli jste, co vám Bůh pravil:
- 32‚Já jsem Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův‘? On přece není Bohem mrtvých, nýbrž živých.“
- 33Když to slyšely zástupy, žasly nad jeho učením.
- 34Když se farizeové doslechli, že umlčel saduceje, smluvili se
- 35a jeden jejich zákoník se ho otázal, aby ho pokoušel:
- 36„Mistře, které přikázání je v zákoně největší?“
- 37On mu řekl: „‚Miluj Hospodina, Boha svého, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.‘
- 38To je největší a první přikázání.
- 39Druhé je mu podobné: ‚Miluj svého bližního jako sám sebe.‘
- 40Na těch dvou přikázáních spočívá celý Zákon i Proroci.“
- 41Když se farizeové sešli, zeptal se jich Ježíš:
- 42„Co si myslíte o Mesiášovi? Čí je syn?“ Odpověděli mu: „Davidův.“
- 43Řekl jim: „Jak to tedy, že ho David v Duchu svatém nazývá Pánem, když praví:
- 44‚Řekl Hospodin mému Pánu: Usedni po mé pravici, dokud ti nepoložím nepřátele pod nohy.‘
- 45Jestliže tedy David nazývá Mesiáše Pánem, jak může být jeho synem?“
- 46A nikdo nebyl s to odpovědět mu ani slovo; od toho dne se ho již nikdo neodvážil tázat.
Matouš 21