Jób 23
/b/Job/23
- 1Jób na to odpověděl:
- 2„Také dnes zní moje lkání vzpurně, vzdychám pod rukou, která mě tíží.
- 3Kéž bych věděl, kde ho najdu. Vydal bych se k jeho sídlu,
- 4předložil bych mu svou při a plno důkazů by podala má ústa.
- 5Chtěl bych vědět, jakými slovy by odpověděl, porozumět tomu, co mi řekne.
- 6Ukáže svou velkou moc, až povede spor se mnou? Nikoli, jistě by mi dopřál sluchu .
- 7Jako přímý bych se před ním obhajoval, navždy unikl bych svému soudci.
- 8Půjdu-li vpřed, není nikde, jestliže zpět, též ho nepostřehnu,
- 9jestliže něco učiní vlevo, neuzřím ho , skryje-li se vpravo, neuvidím to .
- 10Zato on zná moji cestu; ať mě zkouší, vyjdu jako zlato.
- 11Má noha se přidržela jeho kroků, držel jsem se jeho cesty, neodchýlil jsem se,
- 12od příkazů jeho rtů jsem neodstoupil, řeči jeho úst jsem střežil víc než vlastní cíle.
- 13Rozhodne-li se k čemu, kdo to zvrátí? Udělá, co se mu zachce.
- 14Jistě splní, co mi určil, má k tomu dost moci .
- 15Proto se ho hrozím, chci mu porozumět, ale mám z něho strach.
- 16Bůh naplnil úzkostí mé srdce, Všemocný mě naplnil hrůzou.
- 17Jen proto jsem v temnotách provždy neumlkl, že se přede mnou zahalil mračnem.
Jób 22