2. Korintským 3
/b/Cor2/3
- 1To zase začínáme sami sebe doporučovat? Či potřebujeme snad jako někdo doporučující listy k vám nebo od vás?
- 2Naším doporučujícím listem jste vy sami; je napsán na našem srdci, všichni jej znají a mohou číst.
- 3Je přece zjevné, že vy jste listem Kristovým, vzniklým z naší služby a napsaným ne inkoustem, nýbrž Duchem Boha živého, ne na kamenných deskách, nýbrž na živých deskách lidských srdcí.
- 4Odvažujeme se to říci, protože důvěřujeme v Boha skrze Krista.
- 5Ne že bychom mohli tuto způsobilost přičítat sami sobě na základě toho, co je v nás; naše způsobilost je od Boha,
- 6který nás učinil způsobilými sloužit nové smlouvě, jež není založena na liteře, nýbrž na Duchu. Litera zabíjí, ale Duch dává život.
- 7Jestliže smlouva literami vytesaná do kamene sloužila smrti, a přece byla nastolena s oslňující slávou, takže synové Izraele nemohli pohlédnout na tvář Mojžíšovu pro její pomíjivou zář –
- 8oč slavnější bude služba Ducha!
- 9Byla-li služba vedoucí k odsouzení slavná, oč ji převyšuje služba spravedlnosti!
- 10Ano, ona sláva vůbec nebyla slávou ve srovnání s touto slávou vše přesahující!
- 11Jestliže přišlo slavně to, co pomíjí, oč slavnější je to, co zůstává!
- 12Když tedy máme takovou naději, smíme vystupovat s plnou otevřeností a jistotou.
- 13Nepočínáme si jako Mojžíš, který zahaloval svou tvář závojem, aby synové Izraele nespatřili konec té pomíjející záře.
- 14Avšak jejich myšlení na tom ustrnulo. Až do dnešního dne zůstává onen závoj při čtení staré smlouvy a zůstává skryto, že je zrušen v Kristu.
- 15A tak až podnes, když se čte Mojžíš, leží na jejich srdci závoj.
- 16Avšak ‚když se obrátí k Pánu, je závoj odstraněn‘.
- 17Duch je tím Pánem, kde je Duch Páně, tam je svoboda.
- 18Na odhalené tváři nás všech se zrcadlí slavná zář Páně, a tak jsme proměňováni k jeho obrazu ve stále větší slávě – to vše mocí Ducha Páně.
2. Korintským 2